Altair nezůstal nic dlužen své jemné a tiché povaze :-), byť se některým účastníkům mohl jevit jako bytost nepřehlédnutelná a nepřeslechnutelná. Jeho prezentace se týkala automatizované správy Windows, aneb i Windows mají příkazovou řádku (odkaz) a pokračovala v tematickém duchu večera. O tom, že nezradil svoji image se můžete přesvědčit, jak ze zvukového záznamu, tak z prezentace vlastní. Altair se nejdříve věnoval, stejně jako předcházející přednášející, jistému teoretickému úvodu do problematiky a přehledu nejčastějších činností, v nichž se nám příkazová řádka může (narozdíl od bezhlavého klikání) hodit. Zmínil se o celkem již použitelných možnostech, které příkazová řádka Windows (ve srovnání s dobami dávnými i nedávnými) nabízí, poodhalil tajemství příkazu FOR, systémových proměnných, dotkl se schedulingu a pak se již, pohazujíce hlavou, s vlající hřívou, vrhnul se do houštin WSH prostředí, které jej vyplivly u hlubokých hvozdů WMI. Upozornil na obrovskou sílu tohoto, na standardech WBEM postaveného prostředí (http://www.dmtf.org/standards/wbem), ale zároveň svorně s ostatními si zanadával na naprosto (...píp...) šílenou oficiální dokumentaci k WMI. Co mi to jen připomíná..., jako bych už to někde u nějakých produktů zažil..., no, nevzpomínám si, třeba se mi to jen zdálo... Nicméně, abychom pořád jen nebublali, zmínil se také o nástrojích jako je Scriptomatic (http://www.microsoft.com/technet/community/scriptcenter/tools/wmimatic.mspx), WMI SDK

(http://msdn.microsoft.com/library/default.asp?url=/downloads/list/wmi.asp)a také o guru tohoto prostředí, kterým je bezpochyby Alain Lissoir. Jeho stránky (www.lissware.net) jsou dobrým útočištěm, na němž si ti, kteří chtějí proniknout do hlubin WMI mohou nabrousit sekery, nakoupit zrcátka a korálky a doplnit zásoby, než je tento hluboký a tajemný hvozd WMI pohltí. 

A až uslyší dusot kopyt a ržaní v dálce, třeba tam narazí i na Altaira. Po následné diskusi lidé z WUG jako slušňáci poděkovali Microsoftu, který setkání WUG poskytl kompletní zázemí, morálním apelem volajícím po spolupráci všech, kdo mají zájem na této iniciativě se rozloučili, no a pak už byla tma a přijíždějící autobusy MHD pomalu a po kouscích polykaly zbytky účastníků. Tak to je zhruba asi tak všechno. A jestli neumřeli, žijí dodnes. A příště třeba tu o tom Smolíčkovi. 

Pavel -TA-