Abychom posluchače nešokovali vybočením ze stereotypu, což by pro „starce“ (termín k označení účastníků CZ WUG meetingů z klávesnice jakéhosi bledého uhrovitého středoškoláka ;-) na jedné webové diskuzi) mohlo být smrtelné, opět jsme předvedli (ve spolupráci s ozvučovací skříní) scénku „zapnout/nefunguje/nevím jak to funguje/vypnout/pořád nevím/zapnout/ono to funguje, ale nevím jak“. A protože nám starším adaptace na jakékoli nové prostředí trvá déle, náležitě jsme protáhli i aklimatizační (úvodní) část přednášky. Radim se přitom neúspěšně pokusil srazit kameru stress-ballem a pak již před přítomné (něco přes 60 posluchačů) mohl konečně předstoupit p. Hýzler.
Vše podstatné najdete v jeho obsáhlé prezentaci, proto jen omáčka na doplnění :-D. Chtěl jsem napsat "stručná", ale pak mě to nějak přešlo…
Na začátku se přednášející nejprve ve stručném přehledu zmínil o základních, z jeho pohledu podstatných rysech, komponentách či vylepšeních, které přináší W2k3 Server R2 a poté je postupně představoval blíže. Šlo především o:
WinRM – možnost využití skriptů (WMI, vbs) při správě a nastavení HW, využití funkčnosti HW komponent na základní desce, atd.
MMC 3.0 konzole – je rovnou instalovaná, obsahuje drobná vylepšení a je opět trochu „přítulnější“ – určitě potěší zobrazování přehledu dostupných operací (v objektové mluvě by snad šlo říci metod) v rámci příslušného kontextu (New User, … atd.)
ADAM – v R2 jako volitelná komponenta – jedná se o „odlehčenou“ AD, což by jednoznačně měli ocenit ti, kteří např. chtějí v rámci DMZ „rozběhnout“ autentizaci uživatelů a nechce se jim (z pochopitelných důvodů) do DMZ instalovat celé schéma AD.
O ADFS p. Hýzler mluvil jako o trochu problematické komponentě, jejíž konfigurace je zřejmě poměrně náročná, neb v rámci jeho zahraniční zkušenosti se i kmenoví prezentátoři MS při předem připraveném „zápasu“ ;-) s ADFS zapotili a asi nejen na zádech J.
Dále zmínil (a v druhé části i předvedl) kompletně přepracovanou komponentu DFS (DFS umožňuje vytváření virtuální struktury nasdílených složek) a CLFS (nový ovladač pro vývoj aplikací pro čtení a zápis sekvenčních dat).
S příchodem R2 a nových snap-inů do MMC konzolí (např. File server resource manager) se také zásadně k lepšímu změnila např. kvalita některých řešení – v tomto případě problematika diskových kvót, tj. to co Novell uměl již dávno a MS byl tento nedostatek dlouho vytýkán – vytváření diskových kvót pro jednotlivé adresáře. Což opět předvedl v druhé části, včetně nastavování notifikací uživatelů, zápisu do logů, možnost provedení skritpů na tento event, atd.
V plenkách se u R2 také objevuje možnost „on-line“ filtrování souborů – i když jen na základě přípon a to v rámci snap-inu File screening management. Leckdo může sice namítnout, že přejmenováním tuny ;-) *.mp3 na *.txt dosáhne uživatel stejně svého, ale na druhou stranu – ne každý a nějak se začít musí…. V praktické ukázce – opět v druhé části – nás informoval o dvou módech FSM - active screeningu (znemožněno vkládání souborů dle definovaných přípon) a passive screeningu – monitorování a „naprášení“ takovéto činnosti – což je určitě účinnější řešení ve firmách, kde si na uživatele přímo nebo zprostředkovaně můžete došlápnout (samozřejmě až poté co aktualizujete z jeho nahrávek vlastní fono či videotéku ;-) ).
V přehledu ještě p. Hýzler pohovořil o MS services for NFS a Storage managementu pro SAN (možnost vytvářet a spravovat logické jednotky - LUN).
Dále se zmínil (a následně i podrobně předvedl) jednu, dle jeho názoru (a v tom s ním jednoznačně souhlasím) z nejlepších věcí R2 – konzoli pro centralizovanou správu síťových tiskáren – Print Management. Správcům se tak konečně otevírá možnost deploymentu tiskáren prostřednictvím GPO, což doposud většina z nás řeší (a někteří možná ještě nějakou dobu budou řešit – viz dále J ) pomocí skriptů. Správce má v této konzoli i možnost nastavení základních notifikací.
Print Management je super věc, jednoznačný posun kupředu minimálně pro potřeby deploymentu, nicméně přesto ještě nějakou dobu neopustím např. WebJet Admina od HP. Co ale docela nepříjemně překvapilo a proto na mě tato konzole působí jako „polokvaška“ je následující věc – přidáte si do konzoly všechny servery se všemi tiskárnami. Nahrajete příslušné potřebné drivery, nastavíte notifikace, pěkně si to v GPO s využitím Print Managemet konzole nastavíte a těšíte se, jak si to pomocí GPO rozdistribuujete (móc hezký slůvko ;-) ) . Prdlačky švagrová. Restartujete, až se vám od optických myší kouří. A ono nic. Jó holenkové, ono to má takovou malou mouchu. Aby se to „protlačilo“ a to co je v GPO taky aplikovalo na koncová zařízení, musíte do logon scriptu nebo do startup scriptu přidat pokyn ke spuštění pushprinterconnection.exe. Pak ale už bude vše OK a vy můžete louskout pár lahváčů nebo dát jointa, pořádně se spařit a do výkazu práce šéfovi napsat že jste to dělali celou noc a ať kouká drobet přitlačit na vaši výplatní pásku. My ve státním to pro jistotu budeme dělat per-partes a alespoň týden ;-) :-D . Nevím proč, ale díky tomu tanečku kolem zmíněného exáče ve mně zůstal pocit, že máme v ruce tak trochu „betu“ od MS.
Následně p. Hýzler ještě mluvil o volitelné komponentě Windows SharePoint Services, subsystému pro podporu a běh aplikací z UNIX prostředí – Subsystem for UNIX-based application, který umožňuje běh UNIX aplikací nezávisle na jádru systému Windows a ještě pár jiných věcech.
Když jsme došli k instalaci a licencování R2 někteří z nás (např. ti, kteří před cca 2-mi lety objednali servery s W2k3 a mají naději, že jim do konce tohoto roku třeba přijdou L ), čekali nějakou rošťárnu od MS, která jim setře ten růžový pel, jež jim do očí napadal z W2k3 R2. No, nemýlil jsem se… To si vezmete 2 CD – na jednom je W2k3 SP1 a pak na něj, s novým S/N (z R2) aplikujete onen božský R2 podobně jako Service pack. Jen s tím rozdílem, že za Service pack většinou neplatíte, kdežto za tento „Service pack“ ano. Uchovávám si ještě pořád myšlení naivního blba a proto mě tato informace drobátko překvapila. Takže se těším, jak ke konci roku rozjedu před týdnem dodané a dvěmi lety objednané W2k3 SP1 a několik dalších let se budu tvářit, že nikomu nezávidím R2 a vše je OK.
Ale zpět k tématu – p. Hýzler nás upozornil na co bychom neměli zapomenout, pokud se chystáme s vykasanými rukávy na R2:
- musí být aktualizované schéma AD (exáč, který rozšíří AD o nová schémata)
- R2 nejde odinstalovat
Vzhledem k politice licencování ve virtuálním prostředí je R2 rozhodně zajímavé pro firmy, které se touto cestou ubírají – v rámci každé licence Enterprise Edition či DataCenter Edition mají totiž W2k3 R2 4 licence na provozování ve virtuálním prostředí (zadává se původní číslo R2 licence).
Poté se p. Hýzler podrobněji vrátil k problematice DFS – co je to DFS, jak se dá využít, kdy je vhodný. V OKsystemu se např. velmi osvědčil při migraci na nový HW – pomocí migračního průvodce – File Server Migration Toolkit (stažitelný z MS stránek) přenesli celou strukturu na nové železo, včetně NTFS práv, jmen sdílení a sdílení, atd. V rámci DFS konzole pak pouze opravili link a uživatel měl před sebou to, co již důvěrně znal.
Přednášející se poté zastavil u replikací, kde mj. zmínil jak je v R2 řešen problém replikačního konfliktu, kdy 2 uživatelé (např. z různých sites) pracují ve stejnou chvíli nad jedním dokumentem. Ten s novější časovou značkou (např. váš) pak pochopitelně přepíše toho „staršího“ a pokud na tom starším s vyplazeným jazykem makal kolega, který měří o 10 cm víc než vy, váží o 20 kilo víc, chodí do BBC 3x týdně, žere steroidy a nečiní mu problém přijet z Ostravy do Prahy, máte pak na lůžku na kladkách důvod přemýšlet o přínosech DFS. I zželelo se MS (zřejmě na nátlak zdravotních pojišťoven) ;-) takto postižených a do přepracovaného DFS u R2 zapracoval možnost založit speciální složku pro ukládání těchto „obětí“ ;-) replikačních konfliktů. Při naplnění složky se odmazávají ty nejstarší, takže se můžete vyhnout se pojistné události ;-). Složky se nacházejí na každém serveru s DFS a „oběti“ replikačních konfliktů se ukládají v rámci příslušné site. P. Hýzler též zmínil, a to je další zásadní změna, o tom, že u přepracovaného DFS se výrazně omezil provoz mezi sites - již se replikují pouze změny v souborech. Oproti předchozí verzi DFS zásadní a podstatný rozdíl. Dále mluvil o nastavení replikací, jejich modelech, plánování, možnostech nastavení kapacity linek. Stranou nezůstaly ani nutné podmínky pro zprovoznění replikací – mít na obou replikačních serverech R2 a stejnou verzi DFS.
Ještě připomínám, že linky na informace, nástroje a spoustu jiných podrobností naleznete v prezentaci p. Hýzlera, proto zde ani nejsou uváděny.
Že pan Hýzler svou prací opravdu žije nás přesvědčil i tentokrát, když dlouho po skončení přednášky diskutoval a to tak vehementně, že téměř nestihl jeden z posledních rozumných spojů do Benešova. Takže těm, co se zdrželi v budově Microsoftu, se tak naskytl pohled na úprk (cca 5-6 km/hod) k vozidlu organizátora (13 minut do odjezdu vlaku z Hostivaře).
Co asi již nemohli vidět (ledaže by běželi podél vozu – což nebylo až tak nereálné) byla sebevražedná ;-) jízda noční Prahou (cca 35-45 km/hod) ;-) , rozžhavený výfuk a spálené brzdové obložení ;-) to vše zakončené zápachem škvařících se pneumatik u nádraží Hostivař (cca ½ minuty před příjezdem vlaku). Mirek Zajíc v roli rozvážného „Schumiho“ má jednoznačně můj obdiv za klid a přehled J.
Na závěr si nicméně neodpustím subjektivní pohled na R2 – na jednu stranu mě přednáška jednoznačně přesvědčila o vhodnosti a přínosech nasazení R2 - jestliže máte možnost, není co řešit. Zejména společnosti provozující virtuální servery pak nemají o čem přemýšlet. Nicméně fakt, že za změny a updates odpovídající v podstatě Servis packu bych měl zaplatit, mě tak trochu dojímá. Je těžké to nevnímat jako snahu MS nechat si platit 2x za to, co mělo být dostupné jen v rámci jedné verze a jedné licence (platby). Možná tím mnoho z vás popudím, ale myslím si, že buď se W2k3 Server měl objevit (byť se zpožděním) rovnou v hábitu R2 (případně R2 měl být pojímán jako klasický „Service pack“) nebo si tyto funkčnosti měl náš gigant nechat ve sklepě uzrát do něčeho, co by odpovídalo zásadní nové verzi OS. Nemohu si pomoct, ale ve světle R2 se mi na mysl neodbytně vkrádá pocit, že W2k3 (včetně SP1) je funkční, slušná a kvalitní „beta“, za kterou si nechali zaplatit a když to „poladili“ R2-kou na velmi slušný a funkční systém, nechávají za to ty původní „betatestery“ zaplatit ještě jednou. Ale jsem už starej, oči a uši mi neslouží, mozek se jich statečně drží, tak se třeba mýlím. K tomu ale snad máme diskuzi. Tak do toho! (Do mě L ?)
Pavel -TA-