Ohlédnutí za akcí
Celý plačtivý den poznamenal i účast na meetengu. V Brně není neobvyklá taková návštěvnost, že musíme uplácet pozdě příchozí, aby šli domů; přednášející jsou rádi, když se dostanou ke svému stolku a tři výjezdy záchranné služby k ušlapání jsou mimořádně neúspěšná akce. Proto nás zklamalo, že tentokrát se nic takového nestalo, každý posluchač měl dokonce vlastní židli! Shodli jsme se vespolek, že za to může samozřejmě počasí a ne téma přednášky či dokonce (ne)schopnosti organizátorů.
Markéta Branbergerová uvízla na dálnici a tak se mikrofonu ujmul s úsměvem náš milý Radim Petratur a hned prvními slovy všechny potěšil. Jelikož rád mluví a Markéta je ještě opravdu daleko, bude nás bavit. Část posluchačů doufala v kouzelnické triky, část ve vystoupení skupinky tanečnic, ale Radim předvedl mnohem zajímavější číslo. Celou hodinu mluvil o WUGu! Tak líbivý, srdcervoucí a zamotaný příběh by nenapsal ani scénárista argentinské telenovely. Než jsme se dozvěděli, kdo se s kým vezme, kde, kdy a za kolik, Radim se vrhnul po hlavě do diskuze. I osmělilo se pár ostřílených WUGistů diskutovat k čemuže ten WUG vlastně je či není, co komu přináší a kdy budeme všichni bez práce díky SP2.
Chlebíčky byly úžasné.... prý. Naštěstí pizzy bylo tak akorát a než jsme všichni dopapkali, už tu byla usměvavá Markétka. Nevím, zda si něco zakousla; ale koneckonců 5 hodin cesty autem po dálnici mezi Brnem a Prahou, to přece není žádná námaha.
Už víme, co nemáme dělat: žádné crackování, žádné kopírování... chvílemi to vypadalo, že i vlastní používání produktů je nelegální... ovšem platit licence, to můžeme. Bylo to velmi zajímavé a velmi ořezané. Ačkoliv jsme končili někdy kolem 11cté hodiny v noci, stihli jsme probrat jen část problematiky. A co má přednášející ráda k jídlu jsme se také nedozvěděli. Prý to není otázka k tématu. Škoda. (lg)